Třináctiměsíční Výmarský ohař, který byl poprvé v životě mezi psi.
S majiteli stál víc jak dvacet metrů od ostatních a neustále po každém ze strachu vyjížděl.
V prvním videu psa přebírám a ihned si ujasňujeme role. Poutám jeho pozornost intonací hlasu, pohybem a pochvalou. Je nervózní a vůbec neví, co se děje. Je chytrý a začíná chápat, kde je jeho místo. Podražením zadního běhu (nohy) jej učím netahat do řemenu.
Hned jsme se otočili a nechal jsem postavit jiného klidného psa, kolem kterého jsme prošli tak, že mezi ním a psem jsem já.
Stále poutám pozornost jen na sebe, nenechám jej rozjet. Podtržením zadního běhu jej opět znejistím a pochválím za každý malý pokrok.
Při třetí obrátce už jej vedu blíže k psovi, ale stále poutám jeho pozornost. Nikdy tak blízko u psa nebyl. Ani nereaguje na pohyb cizího psa, plně jej ovládám a pochválím. Zadaunuji přímo před psem, nelíbí se mu to, ale jen intonací a povelem jej zklidním.
Všimněte si závěru, jak pes vrtí prutem (ocasem). Má radost z toho že to zvládnul a radost z mé pochvaly.
Celá tato akce trvala pouhých 10 min. Vše bez křiku a násilí, to je mi bytostně cizí. Pes je parťák a šťastný, když ví kde je jeho místo ve smečce. Pro svého člověka dělá vše s radostí, to je můj cíl.
To zdaleka neznamená, že je hotovo, první krok jsem s ním udělal já a teď už to závisí jen na majitelích a jejich důslednosti.
Třeba někdy vydám video, jak pes, po desítkách marných pokusů majitelů naučit vzít do mordy (tlamy) aport, jej vzal ode mě napoprvé klidným přesvědčováním. Nebo zábavnější, jak na vlastní kůži testuji ostrost výmaráka a jak to na konec dopadlo.
Pavel Klein
#vikendovyklein
