Když přijdu pozdě…

To je tak, když přijedu na ryby za kamarády pozdě.
Už z dálky bylo slyšet, že stan rezonuje chrápáním až tak, že i kapky deště z něj v panickém úprku stékají.
Na první poslech bylo jasný proč. Na první pohled také.

Je zvláštní, že se kluci pohybují jako baletky mezi rozházenými flaškami i v absolutní tmě. 20 let, co jezdíme na Soumarák, jsem nezažil, že by na nich uklouzli. I když na lahvíprosté cestě zakopnou i o kamínek.

Holt trénink dělá mistra.
Pavel

#vikendovyklein