Občas strávím noc pod skalní římsou nad chodníky zvěře.
Když mám štěstí a dobrý vítr,
je úžasné vidět majestátní jeleny samotáře a laně s kolouchy.
Občas je z dálky slyšet vytí vlků.
Tentokrát jsem nepoužil dalekohled, ale kameru.
Kamzík přišel mnohem blíž a to už se filmovat nedalo, abych jej nezradil.
Když nemám štěstí nebo je špatný vítr,
říkám si co tady do zadele dělám.
Skála mě tlačí i přes chvojí, ze kterého jsem si udělal ležení,
lesní mravenci si ze mě udělali překážkovou dráhu
a pro komáry jsem prostřený stůl.
Přesto jdu příště zas, snad…
Jen nesmím usnout a chrápat.
Zvědavá prasata by si mohla myslet, že se tam válí starý kňour.
