Jak si získat důvěru zaměstnanců.
Pozvali si mě do dopravní firmy, abych zkontroloval jejich procesy
a případně je napravil. Povedlo se.
Podařilo se mi i vybojovat dotace na speciální školení řidičů cisteren.
Nebylo snadné dotace získat, ale skutečně jsem je musel vybojovat, protože školení bylo velmi drahé, náročné a unikátní.
Po teoretické mnohahodinové části jsem se s řidiči přesunul na plochu.
Nastalo chlapské pošťuchování.
“Šéfe, běžte si to taky zkusit!”
“Šéfe, my jezdíme dvacet let, to nedáte!”
apod.
Mám už hodně odježděno a v mé dřívější firmě v době nouze o řidiče jsem pár kilometrů s kamionem odjezdil.
S klidným úsměvem a srdcem v kalhotách jsem všechny situace odjezdil s pochvalou a certifikátem od německého guru, inspektora.
Řidiči do té doby velmi neradi akceptovali mnou nařízené změny i ty, které jsem s nimi předem konzultoval.
Nastala radikální změna v jejich přístupu.
Už jsem pro ně nebyl kancelářská krysa, ale ten, který je chápe, ví co to obnáší a vše na jednáních akceptovali.
Jsem vybaven částečnou sebereflexí.
Hodinky neopravím, nový software nevymyslím a další bambilion věcí neumím.
To, co umím alespoň částečně nebo se to mohu naučit, do toho jdu.
Jen střípek:
Víte, kdy má jízda s cisternou plnou kapaliny největší problém?
1. řidič je nezodpovědný nebo nezkušený nebo kreténský frajer
2. kruhový objezd, kdy se kapalina přelévá za strany na stranu a cisternu rozhoupe.
3. brzdění v zatáčce, kapalina tlačí soupravu rovně a tahač zatáčí, kterého to tlačí do tzv. 1 a snaží se ho zlomit. Správně seřízený návěs to na brzdách udrží, ale jen do limitu fyzikálních zákonů.
I vy řidiči osobáku, prosím uvědomte si, že převážná většina kamioňáků jsou slušní profíci. Když jim uděláme myšku, mají co dělat, aby nás neposlali za svodidla.
