Když se chci na rybách pobavit i jinak,
jedu na Teplou Vltavu pod Lenoru
a Soumarský most v době prázdnin.
Jezdí hodně “vodacheck” a vodáků.
Jdu vodou i šest hodin až k lávce do Pěkné.
Občas musím přejít po břehu vysokou kostřicí,
protože některý úsek se brodit nesmí.
Voda se mění. Olej i malá bílá voda.
Hluboké tůně i úzké koryto s rychlým proudem
vybíhajícím na mělké kamenité dno.
Kamarád lákal děvče na vodu. Ptala se jestli jsou v tábořišti sprchy.
Odpověděl jsem za něj.
“Jasně, vana, sprchy i vířivka”.
Sprcha je vodní tříšť, vana jsou tůně
a vířívka pod přírodní šlajsnou.
Rozešli se.
Na řece dostávám kontrolní otázky:
“Berou, berou?”
“Berou, ale roha.”
“Co tady děláte? Chytáte ryby?”
“Ne, měřím rychlost, zpřísnili to tady.”
Nejraději chytám pod spadlými stromy přes řeku.
Jsou tam pstruzi a mnoho vodáckých scén
jako vystřižených z filmu “Svatební cesta do Jiljí”.
Pocta paní Libuši Šafránkové.
