Rozhádání přijde ve dvou situacích.
Když peníze jsou a když peníze nejsou.
Podnikání s kamarádem je nikdy nekončící téma.
Na začátku je velké nadšení a to je dobře.
Ale z toho nadšení by měla vzejít přesně daná pravidla, která pomohou v situaci, kdy se objeví spory.
Když je to někde uprostřed, a když oba táhnou za jeden provaz a jdou dál, tak to celkem ještě není nijak konfliktní. Ale v momentu, kdy najednou jeden řekne: „Ale já bych potřeboval postavit dům, tak si potřebuji z firmy vytáhnout peníze,“ ale druhý řekne: „Já dům nepotřebuji postavit, a kdybych já si měl vytáhnou tu stejnou sumu co ty, tak firma není.“
A je první konflikt.
Takže proto hovořím, že když je někde podnikání rozděleno 50 na 50, tak tam je problém. V té prvotní smlouvě mezi kamarády by měla být stanovena veškerá možná rizika, i když není to vždy stoprocentní. Vždycky je tam něco, co se najde, když si myslíme že máme všechno stoprocentně pod kontrolou, tak si musíme uvědomit, že dalších 50 procent pod kontrolou nemáme a nevíme o tom.
A jestli třeba záleží na oboru?
Princip je všude stejný, jestliže prodávám rohlíky jsem pekař, anebo prodávám auta a servis, je to všude stejné. Pořád je to byznys.
Takže jestliže mám dva kamarády, jeden je technický a druhý je obchodní, tak si to nikdy nemůžu úplně sladit, protože ten technický vyžaduje mít 100% vybavení firmy a ten obchodní říká: „No hele, tady je to zbytečný, toto se nám nikdy nevrátí,“ a začne konflikt. Nechci to vidět úplně pesimisticky, je to možné. Ale prostě je třeba na to být připraven.
Existují samozřejmě i krajní varianty řešení a to je prodej firmy. Když strany nejsou schopny se domluvit na dalším postupu, tak jednou z alternativ je prodej firmy.
Pavel Klein
